Nový model Coronet v našem klubu

V loňském roce se mi podařilo sehnat zachovalý motor MVVS 2,5 D/ 1958. Mám rád samozápalné motory, před mnoha lety jsem s nimi začínal. Provozuji je od svých asi 10 let a mými „detoňáky“ byly hlavně Jeny. Později jsem provozoval i spotřební MVVS malých objemů. Skutečně výkonný detoňák jsem však neměl nikdy. Zřejmě proto, jsem se z nostalgie snažil sehnat motor, který jsem v mládí nemohl mít a provozovat jej. Vůně eteru je pro mě dlouho tou nejlepší vůní a neodmyslitelně patří do arzenálu modelářských vzpomínek mojí generace.

Motor jsem opatřil, ale nebyl model, do kterého bych jej mohl instalovat. Přestože je tento typ motoru spjat s nejlepšími léty našich volných motorových modelů na konci padesátých let a ve volných motorácích se jeho použití udrželo prakticky až do počátku let sedmdesátých, chtěl jsem motor použít v nějakém modelu zlaté modelářské éry a zároveň jsem od začátku uvažoval s modelem pro evt. nasazení v kategorii OTMR-A diesel. Již před řadou let se mi zalíbil Coronet, se kterým se před lety hojně létalo v SAMu 78. Existence vydaného plánu a moje neochota hledat podklady pro evt.jiný model, zvěšovat, řešit důležité uzly modelu, dokládat věrohodnou publikaci, jen urychlily moje rozhodnutí.

Stavba kostry modelu, podle plánu autora věrohodné repliky Jaromíra Pipka, byla „balsovým pohlazením po duši“. Vše je promyšleno, vyřešeno, vše pasuje. Jedinou mojí starostí byla zástavba motoru a vyřešení přerušovače paliva. Ten je publikován na jiném místě našich stránek. Kostru modelu můžete posoudit na přiložených fotografiích…

Coroneta jsem po, váhovém rozboru, potáhl zcela klasicky stařičkým Modelspanem a napnul napínacím lakem. Kompletace modelu byla hotova ještě před Vánoci 2011. Od té doby však panovalo naprosto nemodelářské počasí a tak jsem, k radosti sousedů, vyzkoušel pouze nahození motoru. V mém podvědomí jsou dvaapůlky MVVS zakotveny jako „pěkné potvory“ a tak jsem po protočení použil rovnou starter. Motor začal chytat prakticky okamžitě a s dřevěnou vrtulí 9×5 byl zvuk motoru přiměřeně ječivý a tah budil docela respekt. I sousedi si v době mezivánoční jistě užili i přes zavřená okna. Funkce jednoduchého přerušovače se ukázala naprosto spolehlivá s okamžitou reakcí. Za nepříznivého počasí jsem ještě vyrobil svoji tradiční transportní krabici a věnoval se stavbě nového modelu na svůj první benzíňák.

Den „D“ nastal konečně 27.1. 2012. Od rána jsem sledoval počasí, po mnoha dnech vichřic bylo téměř bezvětří. Ve své praxi v pátek pracuji pouze do 12 hodin, tak po návratu ze zaměstnání ještě oživuji nabíječem baterie a ve 14 hodin mířím na letiště do Radobyčic. Teplota kolem nuly, téměř bezvětří, lehce umrzlo. Neodpustím si první hození modelu. Model klouže napříč celé dráhy. Na letišti jsem sám. Pro jistotu fotím statické snímky modelu, první start nemá kdo fotit. Motor z počátku trochu „trucuje“, ale asi po minutě protáčení starterem poprvé chytá. Na zakotveném modelu seřizuji typický jekot tohoto motoru, uvolňuji zakotvení a model po metrovém rozjezdu nabírá strmě a rychle výšku . Snažím se udržet rovné stoupání, reakce na směrovku jsou však příliš ostré, výškovkou pohodlně tlačím. Odhadem po 10 sec motoru zaškrcuji palivo, rovnám model do kluzu. Samotný kluz je „jankovitý“ model se mi jeví těžký na předek. Asi po dvou minutách přistávám. Následuje posunutí baterie těsně za těžiště modelu. Startuji motor, uvolňuji kotvu… a model končí při rozjezdu v kotrmelcích. Nic se mu nestalo, vše přičítám „zakopnutí podvozku v trávě“. Následuje další start. Model se opět prudce stáčí vpravo, utrhuji jej na poslední chvíli. Motorový let je strmý, vcelku řiditelný, vypínám motor asi ve 100 metrech. Kluz modelu, s dozadu posunutým těžištěm, se zlepšil. Po přistání odhaluji kuriozní příčinu problémů při startu: Při prvním přistání „zakoplo“ pravé kolo podvozku, nabralo bláto, které přimrzlo na ose kola a kolo se jen obtížně protáčelo. Dokonalá jednostranná brzda. Vadu napravuje protočení a pár kapek mastného paliva. Poslední zalétávací start je již „jako po kolejích“.

Model bude vyžadovat ještě drobné dotrimování a také zkusit různé techniky stoupavého letu, aby byl povolený čas motorového letu maximálně využit k nastoupání co největší výšky.

Rozebrání modelu, cigareta na úspěšný zálet a celý zkřehlý zimou, ale modelářsky šťasten, mířím domů… Od dnešního dne má náš klub v provozu dalšího Coroneta v nezvyklé motorizaci, který rozšíří početný peloton modelů v letošní sezoně.