Motory E.D. a trochu historie této firmy

E.D. Bee 1ccm

 Mám slabost pro detonační motory. Vlastně ani nevím, čím to bylo způsobeno, jisté je, že když běží detoňák, tak mně to voní. Odborníci přes vztahy říkají, že nejdůležitější mezi dvěma partnery je, aby si voněli. Připouštím, že tento vztah se v jistých okamžicích může zdát být jednostranný (moje otlučené prsty a různé šrámy na rukou to potvrzují) takže tyto motory mne nemají asi tak rády jako já je. Ale co se „škádlívá“ to se rádo mívá a tak stále doufám.

Asi proto jsem si v poslední době pořídil další tři detonační motory, shodou okolností a častečně i cíleně od známého britského výrobce E.D. Jedná se o E.D. Bee 1ccm, E.D. Racer 2,46ccm a E.D. Hunter 3,46ccm. Všechny motory jsou plně funkční, Racera provozuji ve svém modelu Challenger, Bee bude zamontován do malého modelu Gas Flea, který je ve stavbě a Hunter zatím čeká až na něj něco postavím.

Motory se velmi snadno startují, Bee je malý příjemný bzučák, Racer je výkonná dvaapůlka s kultivovaným chodem a valivými ložisky a Hunter je docela brutální třiapůlka, která za chodu vzbuzuje respekt.

Všechny tři uvedené motory mají sání diskovým rotačním šoupátkem. Každý z těchto modelů byl pro firmu E.D. něčím významným. Bee představoval pro firmu největší prodejní úspěch, řada motorů Bee byla vyrobena v počtu přesahujícím ohromujících 300 000 kusů! Racer byl prvním motorem této firmy se dvěma valivými ložisky a motorem Hunter byl poháněn první radiem řízený model, který 22.9 1954 přeletěl kanál La Manche z Británie do Francie.

E.D. Racer v modelu Challenger, motor jsem musel „udusit“ vrtulí 250/150

Samotný přelet kanálu byl dosti dramatický, přetížený model odstartoval z „Bleriotovy“ louky kde v roce 1909 přistál Louis Bleriot po svém přeletu kanálu. Po startu model v kruzích pomalu nabíral výšku a byla kontrolována funkce radiového ovládání, souprava byla také výrobkem firmy E.D. a byla třípovelová.       Model byl v tu dobu řízen ze země, teprve po všech kontrolách převzal řízení modelu pilot v doprovodném letadle Auster a model se vydal přes vodu. Po 40-ti minutách přeletěl pobřeží Francie (Bleriotovi to trvalo také 40 minut) a po necelých dvou hodinách poblíž Calais dopro- vodný Auster přistál. V tom okamžiku byl s modelem ztracen vizuální kontakt a ten uletěl. Nicméně po šesti dnech byl téměř neporušený nalezen.       Na svou dobu byl tento přelet úžasný výkon a já před všemi zůčastněnými smekám. Firmě E.D. se podařilo překonat kanál již v roce 1951 a to s radiem řízeným člunem, který byl poháněný prototypem motoru E.D MkV (4,5ccm) a řízeným soupravou E.D.MkIV. Překonání úžiny mezi Doverem a Calais trvalo 6 stop dlouhému modelu 9 hodin!

Obě tyto akce měly velký ohlas a pomohly firmě E.D. zvýšit prodeje svých motorů, radiových souprav a jejich doplňků.

E.D. Hunter 3,46ccm

Firma E.D. Electronic Developments (Surrey) Ltd byla zapsána do rejstříku v roce 1946. Za jejím vznikem stála skupina lidí , kteří za války pracovali ve firmě Parnall, kde se pro válečné potřeby vyráběly střelecké věže Frazer- Nash pro letouny RAF.

Ředitelem se stal Jack Ballard a každý ze 65 předtím nezaměstnaných mužů přispěl 50-ti librami na rozjezd firmy! (přemýšlím, jak by to asi dopadlo dnes).

Primárním zaměřením podniku byla výroba a vývoj komerčních zařízení a dálkových ovládání. To měl na starosti George H. Redlitch, za pozdější vývoj motorů zodpovídal Basil Miles. Nicméně již v roce 1947 se objevuje první slavný motor E.D. Mk II o objemu 2 ccm s variabilní kompresí, populárně přezdívaný Penny Slot.

E.D. svoje motory zpočátku označovala jako Mark a pořadovou římskou číslicí, později byly zavedeny obchodní názvy motorů jako Bee, Racer atd.

Potom rychle za sebou následují modely E.D. Competition Special (2ccm), Mk III (2,46 ccm) a MkI Bee (1ccm) v roce 1948. V roce 1950 se objevuje Mk IV Hunter (3,46ccm) první serie a první serie Racer (2,46ccm).

Vzrůstající obliba malých motorů vede v roce 1952 k zahájení výroby modelů Baby(0,46ccm) a Hornet (1,46ccm). Od roku 1951 se zahajuje prodej jednokanálové soupravy dálkového ovládání a v pozdějších letech i vícepovelových souprav včetně příslušenství (vybavovače, relé, vypínače apod). Skutečně nový model motoru přichází až v roce 1958, po přestěhování firmy E.D. do nových prostor a to je Fury (1,46ccm), krátce nato přepracovaný na Super Fury stejného objemu. V roce 1960 se ještě objevuje „nulaosmička“ Pep, ale velký obchodní úspěch nepřinesla. Požár v areálu E.D. v roce 1962 firmu velmi poškodil, sice se ještě zavádí model Cadet (1ccm) ale to již začíná být konec původní firmy E.D.

Motory se kterými E.D. zahajovala výrobu	Nabídka motorů E.D. z roku 1953
První verze dálkového ovládání E.D. z roku 1951	Stránka o přeletu kanálu

Začíná řada vlastnických změn a změn ve vedení firmy, výroba je silně ovlivňována německými „poradci“ a zřejmým vlivem a vztahem s firmou Webra. Firma se postupně dostává do pozadí, dále mění majitele,ale za posledního majitele Alana Cranfielda se z E.D. stala aktivní a klidná firma, která se i nadále věnuje výrobě modelářského sortimentu. Vyrábí laděné výfuky, originální náhradní díly různých motorů a na objednávku vyrábí originální kopie dříve vyráběných motorů E.D.