Můj neznámý benzínový motor

Onehdá, před několika lety, jsem získal v čase začátků budování mé sbírky spalovacích modelářských motorů tento kousek.

Dorazil k nám domů odněkud z Moravy, tuším, že blízko Zlína. No, nic. Motor byl doma, tak jsem se kochal a jal zjišťovat nějaké podrobnosti:

 

 

Jedná se o motor neznámého výrobce, nejspíš amatérského. V několika rysech tento motor připomíná německý motor FELGIEBEL 14,3 cm³, ovšem ten nebyl vybaven šoupátkovým sáním, tak jako má tento motor.

Motor tedy mám, a co dále … Jeho hmotnost je 674 gramů a po přepočtu vychází zdvihový objem na 18.5 cm³. Jak jsem se zmínil, sání je pomocí kotoučového šoupátka. Ocelovou vložku s litinovým pístem zalisovanou do hliníkového válce kryje hliníkový odlitek hlavy. Ten je soustružen a frézován. Na válec je přichycen čtyřmi šrouby M4. Kliková skříň je nejspíš opracovaný blok duralu, do kterého je zalisované pouzdro klikové hřídele, ta je ocelová, nejspíš broušená a je z jednoho kusu materiálu. Tento motorový celek působí masivním dojmem. Mosazná spádová nádrž je upevněna k motoru, pevně spojena s palivovou tryskou. Zapalovací svíčka je značky – ZK-FLIEGER.

Motor jsem osadil na motorové lože a zhotovil jsem kompletní elektroinstalaci. K motoru jsem obdržel originální zapalovací cívku, ta je bohužel proražená a tudíž k nepoužití… Mám ji tedy jen, jako výstavní kousek od firmy ECLAIR.

 

 

Začal jsem tedy motorové zkoušky a jedno sobotní odpoledne jsem tomu věnoval. Bohužel jsem motor nedokázal spustit. Maximálně jenom zakašlal a to bylo asi tak vše. Domlouval jsem mu startérem, prosil… Nic se nestalo. Tak jsem to přerušil a jednoho dne jsem tento motor předal panu mistru motoráři – Láďovi Davidovičovi, aby zjistil, co se zjistit dá. Po několika dnech mě telefonuje a říká:

Pane kolego, tomu motoru nic není. Je naprosto v pořádku a svědčí o tom to, že, kdo jej vyrobil, tak byl odborník na motory. Jenom taková maličkost: ten motor je totiž levotočivý!

V tu chvíli mě vše dochází, já jej startoval na druhou stranu… Tak znova do motorového lože, osadit normální vrtuli a zkoušet. Kupodivu si motor nechává říci a za pomoci startéru jej spouštím. Otáčky nejsou nic moc, ale impozantní brumlavý zvuk je balzámem na moji duši. Následně jsem si nechal zhotovit Pavlem Krimem správnou vrtuli o rozměru 18/6 a jal se přemýšlet, do jakého modelu jej vmontuji.

Čirou náhodou jsem obdržel nabídku od Petra Svobody z Králova Dvora na legendární model Z-11 konstruktéra Josefa Morávka. Tak jsem to využil.

Dovolím si několik větiček k modelu Z-11:

Tento model vznikl na podzim roku 1952 a byl to model volný! Nakonec v té době – normální stav věci. Konstruktérem byl pan Josef Morávek. V následujícím roce byl model opatřen dálkovým jednokanálovým ovládáním na frekvenci 155 MHz. Jednalo se tudíž o jeden z našich prvních RC modelů. (s prvním RC modelem u nás nejspíš létal ing.Schindler). Svoji premiéru měla Z-11 v červnu 1953 na celostátní modelářské soutěži v Brně-Medlánkách. Zde byl také zachycen na filmový pás a zveřejněn ve Filmovém týdeníku.

Toliko málo z historie …

 

 

Vhodný model tedy mám a jímám se montáži motoru, zapalování a RC vybavení. Zabralo to několik dnů….

Zdárně dokončuji veškeré práce a chystám model na zálet. Poslední kontrola a šup s modelem na váhu. Ta je impozantní – skoro pět kilogramů. Tak uvidíme.

 

 

V nedělním dopoledni chystám model a vyrážím na naše modelářské letiště AMG Mýto. Za Milošovo pomoci model startuji a vypouštím jej vstříc dalšímu dění. Po delším rozjezdu podpořeným natažením výškovky se model odlepuje od matičky Země a snaží se letět. Žádné stoupání se nekoná a já po jednom obletu letiště raději přistávám. Snažíme se zjistit stav nelétavosti modelu a následně za pomoci latě, metru a pravítka zjišťujeme, že model nemá takřka žádný úhel náběhu. Tak to vylepšujeme podložením náběžné hrany křídla a chystáme se na další let. Projevilo se to ihned. Z-11 letí. Sice pomalu a rozvážně, ale letí. Výkonu tam bohužel není na rozdávání. Přeci jenom by to chtělo něco silnějšího… Ověřil jsem si ale provozní vlastnosti „starého“ motoru a jsem spokojen.

 

 

Motor je nyní uložen ve sbírce a čeká snad jednou na vhodnou předlohu. Z-11ku jsem přenechal kolegovi do Brna. A to je asi konec toho, co se událo s tímto motorem při pokusu o jeho zprovoznění.

 

 

Historikům třikrát zdar!!!

P.S.Pokud by někdo tento motor poznal, rád přivítám jakoukoliv informaci o jeho vzniku, konstrukci a o konstruktérovi.