První český „Diesel“

Na modelářských závodech SK Aero v Kyjích v roce 1943 se objevila skupina asi pěti chlapců v uniformách Hitlerovy mládeže. Bylo zřejmé, že se snaží s námi ostatními navázat nějaký kontakt, ale nikdo z nás neprojevil pochopitelně sebemenší zájem. Teprve když smontovali svůj motorový model, jsme zpovzdálí nenápadně pozorovali, oč vlastně jde. Jejich hornokřídlý model byl na naše zvyklosti mnohem menší a když natočili motor upoutal naši pozornost jeho odlišný zvuk a také vůně pohonné směsi. A k našemu překvapení neměl motor žádnou svíčku, ani obvyklou pomocnou spouštěcí baterii a tedy žádné zapalování a přece krásně běžel v mnohem vyšších otáčkách než naše benzínové motory. To bylo něco, žádné ploché baterie a svíčky – oboje bylo velmi nedostatkové zboží. My jsme sice se svíčkami problémy neměli, stačilo jedno rande s některou dívkou z táborské Jiskry a byly svíčky pro nás všechny. Potíž byla jenom v tom, že v oddělení těch malých svíček nepracovaly bohužel ty nejhezčí, ale jak prohlásil Otto Lilienthal, letectví je nutno přinášet oběti.

A tak jsme okukovali „hitlerčíky“ a jejich éro a hlavně ten motor… Když jim asi po pátém startu model uletěl, všichni jsme to uvítali ohromným potleskem, až nás pořadatelé museli krotit z obavy, že to budou ti ubrečení kluci někde žalovat a příští závody nám gestapo zakáže, ne-li něco horšího.

Gusta Bušek nakonec prohlásil, že takový motor ještě do konce roku vyrobí. Hned jsme ho vzali za slovo a závazně přislíbili, že pro náš kroužek jeden motor zakoupíme. A skutečně, protože jsme byli u Vyskočila i u Buška velmi dobrými zákazníky i přáteli, přivezli jsme si koncem roku jeden tenhle tehdy zázračný motor. Nebyl levný, stál dva tisíce protektorátních korun (kompletní Letná s cívkou, svíčkou a vrtulí stála něco málo přes čtyři stovky …) a tak jsme dali úspory dohromady. Ale stejně jsem s ním létal nakonec jenom já sám.

Motor byl vyroben z odlitků, zřejmě do pískové formy, velmi čistě opracován, jak bylo u Gusty obvyklé. Z dnešního pohledu to byl klasický detonační motor s větším zdvihem, o objemu asi 2 cm³. Kliková skříň byla dvoudílná, se zadním víkem přitaženým třemi šrouby, za jejich vyčnívající konce se motor připevňoval k motorovému loži. Válec s vysoustruženými žebry měl dva výfukové nástavce, tři přepouštěcí kanály a byl zakončen hladkou hlavou přitaženou čtyřmi šrouby. Vložka válce byla ocelová právě jako píst s plochým dnem. Ojnice byla taktéž ocelová, soustružená, tepelně zpracovaná, klikové oko mělo bronzové ložisko. Sání bylo řízeno pístem, karburátor s jednoduchou tryskou a jehlou byl našroubován do sací trubky zašroubované do zadní stěny válce. Palivová nádržka byla dvoudílná, vysoustružená z hliníku a její víčko s jemným závitem bylo našroubováno na sací trubičku trysky. Co ale bylo na motoru z dnešního pohledu nejzajímavější – poměrně dlouhý protipíst. Byl pevný, lépe řečeno posuvný, ale ne za běhu motoru. Byl opatřený závitovým dříkem, který byl zašroubován do hlavy válce a zajištěn tvarovou rýhovanou kontramaticí. Kompresní poměr byl tedy Gustou pevně nastaven, ale dodnes nevím, proč na ten závitový konec Gusta nenašrouboval regulační páčku, což nepředstavovalo vůbec žádný problém. Je možné, že nějakým podobným způsobem motor nastartoval při zabíhání, ale asi nepředpokládal za nutné toto nastavení za provozu měnit.

Přesto se však motor na předepsané palivo velice snadno startoval. Když jsem s ním závodil v Kyjích v roce 1944, bylo nás v nové kategorii „Diesel“ asi osm závodníků, měl jsem čas od předání odměřeného množství paliva a zkontrolování nádržky do odstartování modelu necelých čtrnáct sekund, prostě jsem to s ním uměl.

Právem bych se tedy mohl chlubit, že to byl jeden z prvních modelů, které v Čechách létaly s detonačním motorem české výroby.

Motor dlouho a dobře sloužil. Létal jsem s ním, stále v původním modelu, jako příslušník první letky instruktorů v dnes již legendární Vojenské vysoké škole leteckých mechaniků (VOŠLM) v Liberci na všech leteckých dnech, na Wiesnerově memoriálu Chrudimi v roce 1946, nebo 1947 a na výběrové soutěži v Mladé Boleslavi jsem se kvalifikoval do reprezentačního družstva Čech pro 2. Modelářské mistrovství ČSR v Bratislavě. Protože jsem byl týden před tím zařazen na výběrové soutěži v Klatovech do reprezentačního družstva v kategorii větroňů, tak jsem zařazení v kategorii motorových modelů odmítl. Tehdy se mistrovství ČSR létalo dle zemského uspořádání – každá země, tj. Čechy, Morava a Slovensko měla v každé kategorii desetičlenné družstvo.

V Bratislavě jsem jako jediný létal se samokřídlem a poznal jsem se tu se svým přítelem Radkem Čížkem, který byl také v reprezentačním družstvu. Ještě před Radkovým odchodem do modelářského nebe jsme rádi na toto mistrovství vzpomínali. I když jsme tu žádnou velkou díru do světa neudělali.

Jelikož jsem tento první „Diesel“ nikde v modelářské literatuře neviděl, nakreslil jsem jej alespoň tak, jak si ho již nepříliš přesně pamatuji. Bohužel všichni bývalí členové našeho kroužku BEXI staví dnes své modely tam někde nahoře, kde je vždy to pravé modelářské počasí. Tudíž není možné optat se jich u koho z nich by motor, který byl vyroben pouze v několika kusech a který by byl ozdobou každé sbírky, mohl být. Pátrat v jejich rodinách je prakticky vyloučeno a tak zbývá jedině naděje, že se tento unikát nějakou náhodou někde objeví.

Ještě malinká poznámka k následující fotografii:
S modelem na snímku jsem startoval na závodech v Kyjích v roce 1944 a také s ním jsem ukončil v roce 1947 intenzivní modelářskou činnost a věnoval jsem se hlavně profesionálnímu „velkému létání“.