Historické motory OHLSSON

Americké motory značky OHLSSON patří mezi historickými modeláři a sběrateli motorů k nejznámějším snad po celém světě a i u nás dnes asi patří mezi značně rozšířené historické motory. Jaký to má důvod? Jednak jich bylo ve 40. letech minulého století vyrobeno opravdu velké množství, takže se i dnes dají poměrně snadno sehnat na různých aukcích, ale hlavně mají výborné provozní vlastnosti, velice snadno se startují, jsou spolehlivé a mají velkou životnost, proto jsou modeláři oblíbené.Já osobně mám s nimi jen ty nejlepší zkušenosti, svého prvního Ohlssona jsem získal již v roce 1978, byl to typ OHLSSON .60 SP (10 ccm) z roku 1946 a od té doby mám tyto motory ve veliké oblibě, neboť jejich provoz v historických modelech je skutečně pohodový a bezproblémový. Z americké historické literatury jsem zjistil, že všech vyráběných typů Ohlssonů existuje 78 typů a druhů !!! Popsat je všechny by bylo nad rámec tohoto článku, některé typy se navíc liší jen nepatrně, proto se zmíním jen o několika „základních“ typech, se kterými mám vlastní zkušenosti.

První motory této značky zkonstruoval a vyráběl Irwin G. OHLSSON sice již od roku 1934 (typ Miniature .12), ale skutečně známé byly až jeho motory OHLSSON MINIATURE .56 , které přišly do prodeje v roce 1936. Motory se vyznačovaly perfektním dílenským zpracováním a nízkou cenou, proto brzo získaly značnou oblibu. Jejich věhlas se tehdy brzo dostal i k nám, neboť si jej ještě před II. válkou spolu s dalšími americkými motory (Baby Cyclone a Brown Junior) dovezl Jaroslav Vyskočil a popsal jej ve své známé knize „Jak zhotovím letadélko s benzinovým motorem“. Koncepce tohoto motoru tehdy také inspirovala našeho modelářského a „motorářského“ průkopníka Karla Pečivu z Prahy ke konstrukci našich úplně prvních benzinových motorů, které vyráběl spolu s mechanikem Karlem Rumlem pod označením PERU.

Skutečný rozmach motorů OHLSSON přišel koncem 30. let, kdy byly od roku 1938 vyráběny typy GOLD SEAL .56 (9,2 ccm) a témže roce přišla na trh i skutečná „bomba“ – „malý“ benzinový motor OHLSSLON .23 o obsahu jen .232 cu.in. (3,83 ccm).

Motory Ohlsson .23 se brzo staly jedněmi z nejpopulárnějších modelářských motorů, neboť vynikaly nízkou hmotností (asi 158 gramů), značným výkonem, velice snadným startováním a obsluhou a vysokou životností, proto na ně tehdy začalo v USA vznikat hodně modelů letadel, které najednou mohly být daleko menší než modely na dosavadní modely pro „velké“ motory 10 ccm, tedy i materiálově levnější a snadněji zhotovitelné. Byly to ideální motory pro tehdy oblíbenou soutěžní kategorii modelů „B Class“, ve které se mohlo létat s modely poháněnými motory o obsahu .201 – .300 cu.in. (3,35 – 5 ccm).V roce 1940 přišel do firmy také nový společník Harry T. RICE a firma se od té doby jmenovala OHLSSON & RICE (O&R).

Od roku 1940 byly vyráběny motory OHLSSON .19 cu.in. (3,16 ccm) a nové „desítky“ .60 CUSTOM. Motory OHLSSON .19 byly úplně stejné koncepce, vzhledu a vnějších rozměrů jako motory .23 a byly určeny pro pohon modelů v soutěžní kategorii „A Class“, ve které se létalo s motory do obsahu .200 cu.in. (do 3,33 ccm). Nové motory .60 CUSTOM se od dřívějších typů MINIATURE a GOLD SEAL tvarově i technologicky dosti lišily, neboť vypadaly skoro stejně jako „zvětšené“ motory .23 a .19 a tato osvědčená koncepce motorů pak vydržela firmě až do konce 40. let.

Asi nejvíce rozšířený typ motor byl O&R SPECIAL .60 (10 ccm), který se vyráběl od srpna roku 1941 jako „ekonomický model“ motoru CUSTOM. Motory O&R SPECIAL .60 měly opět stejný vzhled a osvědčenou koncepci jako všechny předchozí typy a vznikly jen určitým konstrukčním zjednodušením motorů CUSTOM .60, které ale neovlivňovalo jejich kvalitu, výkon a spolehlivost.

Motory OHLSSON .19, .23 a .60 SPECIAL se jen s malými změnami vyráběly až do konce roku 1946 a byly konstrukčně řešeny všechny úplně stejně – ocelový válec byl vždy vysoustružen z jednoho kusu vcelku s chladicími žebry a hlavou motoru (ta byla tedy nesnímatelná!), píst s deflektorem, bez pístních kroužků, byl rovněž ocelový. Ojnice vyrobená z hliníkového odlitku měla bronzem vypouzdřené dolní oko, které se nasouvalo na klikový čep nezvykle velkého průměru. Válec motoru byl zalisován do lehkého kokilového odlitku karteru z hliníkové slitiny s velmi tenkými stěnami a byl zajištěn dvěmi hliníkovými nýty. Odnímatelné přední víko mělo zalisované bronzové pouzdro, ve kterém byla kluzně uložena ocelová kliková hřídel, opatřená v zadní části axiálním kuličkovým ložiskem. Sání bylo řízené pístem, říká se mu sice „zadní sání“, ale ve skutečnosti to bylo sání „z boku“ válce, neboť bylo umístěné pod výfukovým kanálem (proto se tyto motory také označují SP = Side Port), vyplachování bylo tedy příčné. Nádrž byla vždy „podvěšená“ vzadu za motorem, pod sací trubkou karburátoru. Všechny motory měly boční upevňovací patky se „štěrbinovými“ otvory pro šrouby. Výhodné také bylo, že například přerušovače pro všechny typy a velikosti motorů byly identické, což zjednodušovalo sortiment náhradních dílů.V roce 1947 se vyráběly všechny typy motorů, tj. .19, .23 a .60 cu.in., již v mírně upraveném provedení v partii tvaru výfuku a jen v „bezpatkovém“ provedení, motory se tedy musely do modelů upevňovat jen za 3 axiální šrouby procházející karterem.

Toho řešení se ale asi moc neujalo, neboť od roku 1948 měly už zase všechny motory obvyklé boční patky, které už ale nebyly „štěrbinové“ a měly obvyklé „uzavřené“ otvory.Motory typu SP se „zadním sáním“ se vyráběly až do konce roku 1949, byť s různými úpravami velikosti sacích potrubí, výfukových otvorů a tvaru hlav, které již byly většinou hliníkové, napevno „vsazované“. Největší změny prodělávaly hlavně motory .60 cu.in., u kterých byl za účelem zvyšování výkonu postupně stále zvětšován průměr sací trubky a výfukového kanálu.

Změna koncepce sání : Velká změna koncepce motorů OHLSSON & RICE nastala v roce 1948, kdy se začaly poprvé vyrábět motory s novým typem sání řízeným klikovou hřídelí, které byly označeny jako FRV = Front Rotary Valve a měly karburátor umístěný vpředu před válcem. Všechny motory FRV s předním sáním měly již pouze „vsazovanou“ hlavu z hliníku, která byla ale stále pevná, nesnímatelná a motory byly také již také vyráběny nejen jako „benzinové“ IGNITION s přerušovačem a jiskřivou svíčkou, ale i v provedení GLOW se zapalováním žhavicí svíčkou, které měly na místě přerušovače namontovaný „návlek“ z plechu.

Nejprve byl jako FRV vyráběn motor o obsahu .23 (3,83 ccm)

dále menší typ o obsahu .19 (3,16 ccm) a od března 1949 i motor nového obsahu .29 (4,83 ccm).

Od roku 1950 byl vyráběn ještě „převrtaný“ typ .33 (5,5 ccm), který se od typu .29 lišil kromě zvětšeného obsahu i červeně eloxovanou hlavou válce (Red Head)

Typ .29 se od roku 1950 vyráběl také s modře eloxovanou hlavou (Blue Head).

Poslední FRV typy byly „desítky“ O&R .60 FRV, v roce 1951 s hlavou v původní barvě hliníku, v roce 1952 pak s „purpurově“ eloxovanou hlavou.

Motory OHLSSON řady FRV měly sice o něco vyšší výkony než typy SP, ale neměly již tak pohodové provozní vlastnosti, neboť jejich nahazování nebylo tak úžasně snadné jako u typů SP, navíc jehla karburátoru byla umístěna nebezpečně blízko za otáčející se vrtulí, ale i tak to byly výborné a spolehlivé motory.Úplně poslední motory O&R byly v letech 1955 – 1957 jen malé žhavicí motory MIDJET a MITE .049 o obsahu 0,8 ccm, ale to už byl konec slavné firmy OHLSSON, neboť ani jejich „vylepšené“ typy FRV s předním sáním a se žhavicí svíčkou nedokázaly na trhu konkurovat novějším a modernějším motorům například značek McCOY, K&B TORPEDO a mnoha dalším, ovšem svoje nezastupitelné místo v modelářské historii tyto motory stále mají!!!