Jak soutěžit s historickými replikami
Aneb možná další návrh vhodný k vyzkoušení…
Nejsem osobně „posedlý“ soutěžením za každou cenu, ale občas považuji soutěž za zpestření modelářského života a za správný „hec“ mezi sebou navzájem. V našem Plzeňském klubu má tento charakter naše tradiční létání CRC Classic 24.12. S historickými modely nejčastěji létáme v Plzni Texaco, Classic, Atom, zkoušíme OTMR A. Tyto kategorie jsou však vhodné pouze pro určitou skupinu modelů a v měřítku 1:1 je tato skupina poměrně malá. Vede to ke stavbě stále se opakujících modelů a v řadě SAM klubů se proto „zvětšuje a zmenšuje“ a z historických replik se tak „vyrábí“ historicky neexistující letecký model.
V SAMu 122 jsme zkoušeli „palivovou funkci“, svým charakterem odpovídá tento přístup kategorii Texaco s odsraněním nespravedlivosti vůči menším modelům. Tento přístup není vhodný pro všechny, nebo téměř všechny modely. Universální formule asi neexistuje.
Na našich dvou posledních sletech jsme zkusili „Motorovou minutu“. Zase se z výsledků ukazuje, že nelze použít model jakýkoliv i když je soutěž snadno měřitelná. Soutěž je rychlá a minuta je pro všechny stejná…Navíc motory běhají v přirozeném režimu, t.j. na plný plyn a nejsou „svázány“ spotřebou.
Již před časem jsem dostal nápad, udělat něco podobného, co praktikují historici „volňáskáři“ a určitě se to již zkoušelo v hist.motorových RC modelech, ale asi to zapadlo… Pracovně bych to nazval „historickou pětiminutovkou„. Principem je nastavit pravidla tak, aby letovou úlohu mohl splnit prakticky každý model. Výsledek bude závislý jenom na zkušenosti a odhadu pilota v daných povětrnostních podmínkách.
Navrhuji následující jednoduchá pravidla:
1. Celková doba letu je 300 sec. /5 min./. Přelétané vteřiny se odečítají.
2. Nejdelší doba chodu motoru je 150 sec. /2,5 min/ . Překročení je 0 za celý let.
/Tato doba umožní vcelku pohodlně vyběhnout i nádržky, které jsou součástí motoru např.repliky Atom, Letmo, Classic. Stačí „neškrtit motor“. Ostatní zastaví karburátorem, nebo odměří palivo, což lze vzledem k délce motorového chodu udělat poměrně jistě, s dostatečnou rezervou, neb poměr potřebného kluzu je jenom 1:1/.
3. Přistává se do vyhrazeného prostoru asi 50×50 m. Přistání mimo je 0 za celý let. Model se k přistávacímu čtverci a nad ním, pohybuje realistickým kluzem!!! Úmyslné „zabodnutí“ modelu je 0 za let. Neznám však nikoho,kdo by to takto s hist.modelem provozoval, ale kdyby se někdo vyskytl…Je třeba toto chování odlišit od převráceného modelu na zemi větrem, případně od dojezdu modelu na jednokolovém podvozku.
4. Počet letů určuje pořadatel sletu, podle počasí a dohody při zahájení.
5.Při rovnosti výsledků se pořadí určí rozlétáváním, nebo losem.
Osobně bych viděl tato jednoduchá pravidla jako „nejvíce universálně spravedlivá“, soutěžení nijak vyčerpávající, rychlé a organizačně velmi jednoduché. Výkonnostní
rozdíly mezi modely se zcela smazávají a vše závisí jen na pilotovi. Rovněž vliv termiky není podstatný a v konečných výsledcích budou rozhodovat jen jednotlivé vteřiny. S větším počtem letů se rozdíly budou zvětšovat, neb letět 3x přesně za 300 a ještě přistát, to by dokázali jen F3J čkaři.
Pravidla předkládám k Vašemu posouzení a již se těším, až to v Plzni vyzkoušíme.